Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jazvy

31. 12. 2013

 

 
,,Čo to..je?" Vytisol zo seba. Čo som mal povedať? Nič...nevysvetľoval som, nechcel som nič hovoriť, aj tak by to nemalo efekt. Odíde tak či tak...ako ostatný. 
Bez slov som sklopil hlavu. 
,,Ty si zošalel," vykríkol, keď sa ako tk spamätal. Áno, zošalel som. A bude to  len horšie...lebo všetcia odídu...aj ty. 
Vzdychol si. 
,,Adrien...môj maličký, sladký Adrien." Jeho hlas bol hebký ako zamat, čo ma naozaj prekvapilo. A bol stále tu... 
Pritiahol si ma ku sebe. 
,,Neubližuj si...prosím...nechcem aby si si spôsoboval bolesť." 
,,Ale bez nej to bolí ešte viac," odpovedal som zdanlivo bez súvislosti. 
,,Prečo nikdy neprídeš za mnou? Prečo mi o svojej bolesti nepovieš? Prečo to riešiš..takto?" 
,,Lebo ty máš vlastných starostí dosť, nemusíš riešiť ešte aj mňa." 
,,Tak to sa sakra pletieš." prudko ma od seba odtiasol a držal ma za ramená. ,,Ty si to jediné čo musím naozaj riešiť. Jediná ozajstná starosť." Náruživo ma pobozká. ,,Len teba milujem," zašepká. 
 
,,Adrien, poď už," zakričí matka zdola. Už? Ešte som nepočul zvonček. Nevadí... Vpálim do predsiene, cítim sa ako naspídovaná veverica. Teším sa...Mama sa na mne len smeje.
Otvorí dvere a dnu vojde návšteva. Methew a jeho rodičia. 
Zvítame sa a ja si svoju lásku odtiahnem do izby. Mesiac sme sa nevideli. Európa je tak ďaleko.
Zhodím ho na posteľ a pritisnem sa ku nemu. Hlavu mu zaborím do krku, zavriem oči a nasávam jeho vôňu. Vôbec sa nezmenila. Je presne taká akú si ju pamätám. Omamná, ovýjajúca sa okolo mojich zmyslov, podmanivá... Je to môj Mathew. 
,,Chýbal si mi," zašepkám po chvíli očuchávania. 
,,Aj ty mne. Strašne moc si mi chýbal," odpovie mi rovnako ticho. Odtiahne ma od seba a zadíva sa mi do očí. Viem čo v nich hľadá... 
,,Ukáž." Vezme mi ruky, vyhrnie rukávy a skúma moje predlaktia. Po chvíli sa usmeje. 
,,Som na teba hrdý." Pritisne si moje ruky ku perám a začne ich bozkávať. 
,,ďakujem," šepnem s dojatým úsmevom. Myknem rukami a on ich pustí. Omotám mu ich okolo krku a pobozkám ho. 
Som šťastný, že vtedy neodišiel. Že ostal, že mi pomohol, že ma miloval...a stále miluje a že mne dovolí milovať jeho.... a smútok a trápenie ostali len v jazvách a spomienkach. 
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

:'33

(Yukiko, 15. 1. 2014 21:44)

Strašně mi to připomíbá mě a moji lásku... :') :'3 Krásně napsané^^ jen doufám, že i náš příběh zkončí dobře :)

P.S.: Kdyby jsi měla/měl (ještě jsem se nekoukla kdo jsi, právě mi to zlato poslala :D ) zájem přečíst si něco nového, můžeš se kouknout sem :) yukiko-boy-love-yaoi.estranky.cz (podle mě to není t nic světoborného, ale musím si propagovat své stránky :DD )

Čůů

(Mysticia-sama, 1. 1. 2014 13:16)

Na začátku jsem si myslela, že to skončí špatně, ale skončilo to nadmíru krásně. Nádherná jednorázovka, těším se na další :)